Lázně
Duszniki - Zdrój
Lázeňské město Duszniki Zdrój leží na bývalé obchodní stezce vedoucí z Prahy do Vartislavi. Duszniki se nacházejí v úzkém údolí řeky Bystrzyce Dusznické. Z jedné strany toto údolí obklopuje pohoří Góry Bystrzyckie a ze strany druhé Orlické hory. Ve vzdálenosti 6 km od lázní, v nadmořské výšce 600 metrů, nejdeme rozsáhlé rašeliniště nazvané Topieliska, které je vyhlášeno přírodní rezervací. Vyskytuje se zde řada rostlinných druhů, jež zde přetrvaly od doby ledové. S takovými rostlinami se dnes setkáváme většinou jen v tundře. Patří k nim např. pukléřka islandská, bříza trpasličí a borovice sibiřská. Orlické hory vytváří jednolitý zalesněný horský val dosahující nadmořské výšky 1000 metrů. Jsou tvořeny zejména žulou, krystalickou břidlicí a rulou. Nejbližší okolí Duszniků porůstají rozlehlé lesy. Z dřevin jsou zde zastoupeny především smrk, buk, sosna a bříza. V porostu se také vyskytuje jeřabina, bez hroznatý a kapradí. Lesní podrost tvoří brusnice, houby a maliny. Na lesních pasekách a loukách roste mnoho rostlin, mezi nimiž najdeme i chráněné druhy: upolín evropský nazývaný kladskou růží, pupavu bezlodyžnou, koniklec obecný a sněženku.
Klima v Dusznikách má specifické vlastnosti, které se projevují zejména v lázeňské části města. Přestože tyto lázně leží v nadmořské výšce 588 m, panuje zde klima charakteristické pro výšku 1000 m. Toto klima se v mnohém podobá klimatu pod Alpami. Na místě dnešních lázní Duszniki již ve 13. století existovala vesnice, jež byla součástí malého šlechtického panství Homole. Rozvoj této vesnice nastal v okamžiku objevení bohatých ložisek železné rudy. Zásluhou její těžby získaly Duszniki v roce 1346 městská práva. Rychlému bohatnutí a rozkvětu města napomáhala také výhodná poloha na obchodní stezce. Tato cesta však také umožňovala časté plenění města v době husitských válek. Po jednom z těchto útoků byla ukončena těžba rudy. V roce 1562 byl v Dusznikách založen soukenický cech a byla zavedena výroba papíru. V 17. a 18. století vznikly v Dusznikách tkalcovské manufaktury zpracovávající bavlnu na flanel.
Dějiny města jsou nerozlučně spjaty s historií lázní. Jejich vznik umožnilo objevení četných pramenů léčivých minerálních vod. Léčebné účinky pramenu Zimny Zdrój byly známé již v roce 1408. Věhlas dusznických pramenů měl dosah daleko za hranice země. Pro svou příjemnou chuť tyto vody často sloužily jako nápoj při různých hostinách na šlechtických sídlech. Avšak jejich význam významně vzrostl teprve v 18. století. Kolem roku 1770 se o léčivé účinky dusznických pramenů začali zajímat lékaři. V roce 1801 vydal lázeňský lékař dr. Blottner publikaci, jejíž název zněl: „Průvodce pro ty, kteří chtějí využívat mléčnou kúru a prameny v Kudowě a Dusznikách jako léčebný prostředek“. Tuto brožurku autorem věnoval doktoru medicíny Mogallovi z Vratislavi, „vyššímu báňskému lékaři a členu Collegi Medici et Sanitas“. Tento lékař, pravděpodobně Polák z Opole, se zasloužil o rozvoj lázeňství v Dolním Slezsku. Vydal mnoho prací popisujících slezské minerální prameny a lázně, čímž se přičinil k jejich rozvoji. Duszniki, ležící v někdejším Hrabství kladském, tomuto lékaři vděčí za svou lázeňskou funkci a založení střediska pro léčbu pomocí mléka a žinčice. Veden příkladem podobných středisek působících v českých horách, dospěl k přesvědčení, že právě Duszniki díky své vysoké poloze, téměř alpské flóře a klimatu mohou plnit podobnou roli. Roku 1800 takové středisko tedy vzniklo v Dusznikách. Doktor Morgalla vyvinul nový, lepší způsob kysání syrovátky a žinčice pro léčebné účely. Jeho zásluhou si lázně brzy získaly věhlas, a počet jejich návštěvníků z roku na rok rostl.
