Lázně
Kudowa - Zdrój
Lázně Kudowa Zdrój jsou nejjižněji umístěnou pobočkou společnosti Zespół Uzdrowisk Kłodzkich S.A. Stejnojmenné město, ve kterém se lázně nacházejí, leží v nadmořské výšce 390 až 400 metrů. Podobně jako v ostatních lázeňských střediscích Kladského výběžku zde panuje podhorské klima s mírným až středně stimulujícím účinkem, který je v zimním období silnější než v létě. Kudowa Zdrój leží v severovýchodní části Kladského výběžku u hranice s Českou republikou. Severovýchodně od lázní se táhne masiv Stolových hor. Díky umístění v široké kotlině otevřené k jihu je město chráněno horským masivem před větry vanoucími ze severu a východu. Šířka kotliny a příznivé terénní podmínky chrání město před náhlými změnami teploty vzduchu. V letních měsících v Kudowě panuje převážně nižší teplota než v nížinách, kdežto v květnu a září je zde tepleji. Zdejšího klimatu mají velmi příznivý vliv na řadu procesů v lidském organismu: krevní oběh, dýchání a trávení, správnou funkci svalů a nervového systému. Díky o něco chladnějšímu létu a teplejší zimě trvá sezóna v těchto lázních celý rok.
První zmínky o osídlení v místě dnešní Kudowy pocházejí z roku 1477, kdy zde byla vesnice s názvem Lipolitov. V 16. století se náchodský kronikář Ludwik zmiňuje o zdejších „Čermenských lázních“. První zprávy o vyvěrajících minerálních pramenech se dochovaly z roku 1580 a již v roce 1636 lidé využívali jejich léčivé vlastnosti. V 17. století proslulý Aelurius, nejstarší badatel dějin Kladska, napsal, že vody v Kudowě (Chudobě) byly využívány k léčebným účelům a jejich chuť byla stavěna naroveň vínu. Ve stejném století byly postaveny první dřevěné lázeňské budovy a zařízení. V historických záznamech se dochovala zpráva, že v roce 1748, prameny patřily „doktorovi“, který vlastnil několik van k léčebným koupelím. Roku 1783 koupila toto lázeňské zařízení lékařská společnost specializující se na balneologickou léčbu. Vědecký výzkum zdejších minerálních vod byl zahájen v roce 1787 a první výsledky chemického rozboru pocházejí z roku 1795. Ve stejném roce byl postaven dřevěný lázeňský pavilon s 20 vanami a vedle něho vyrostla obytná budova (dnešní sanatorium Zameczek). V roce 1850 byla provedena poměrně přesná chemická analýza kudowských vod, která ukázala že voda z pramene Śniadecki obsahuje 0,012 gramu arseničnanu železitého v jednom litru, Roku 1868 aplikoval doktor Jacob uhličité koupele k experimentální léčbě srdečních chorob. Léta 1904-1906 byla přelomovým obdobím v dějinách lázní Kudowa Zdrój. Byly objeveny nové prameny minerálních vod, vyrostl nový léčebný pavilon a dnešní sanatorium Polonia, byl rozšířen stávající přírodně léčebný pavilon, vznikla kotelna ústředního vytápění, elektrárna, kanalizace a železniční trať spojující Kudowu s městem Kladskem. Lázně také dostaly nové vedení. Kolem lázeňských pavilonů a sanatorií vyrostlo kolem 120 nových vil a penzionů. V roce 1921 Kudowu navštívilo 12 000 lázeňských pacientů. Po roce 1945 se Kudowa se svými minerálními prameny začala stále více zaměřovat na svou lázeňskou a rekreační funkci. V roce 1963 se opět stala mezinárodně uznávanými lázněmi. Ve městě převládá stará zástavba. Jsou to buď monumentální penzióny obklopené zahradami nebo také skromné, jednoduché cihlové domy tvořící řadovou, skoro vesnickou zástavbu. Novější budovy rekreačních zařízení jsou situovány podél ulic vycházejících z města a nenarušují charakter jeho centra pocházejícího z 19. století. Lázeňské objekty jsou rozmístěny po celém městě, přičemž jejich největší koncentrace se nachází v lázeňském parku na úpatí kopce zvaného Góra Parkowa. Stojí zde zajímavě řešená historická budova sanatoria Zameczek s lomenou střechou – charakteristickým prvkem původních dolnoslezských staveb. Proti ní se tyčí budova haly k pití minerálních vod, která stylově navazuje na budovu Zameczku. Jedná se o nejkrásnější a největší lázeňskou stavbu tohoto typu v Dolním Slezsku. Je do ní přivedena léčivá voda ze tří pramenů. Interiér - polokruhová rotunda s velkými obloukovitými okny - je vyzdoben obrazy maďarského malíře Arpaga v. Nolnara, znázorňujícími vývoj zdejších lázní. Vedle pitné haly se nachází koncertní sál a krytá promenáda. Ozdobou části parku přiléhající k pitné hale jsou několik několikasetleté okrasné stromy: smrky černé a jedle kalifornské. Park po druhé straně promenády má podobu ozdobné zahrady. Na konci kryté promenády stojí altán zastřešující původní místo k pití léčivé vody. Hlavní alej vede do lesnatější části parku. V tomto úseku je osazena dvěma řadami pyramidálních dubů. Alej končí u břehu malebného jezírka. V celém parku roste více než 300 stromů a keřů.
