Lázně
Polanica - Zdrój
Než se Polanica stala známým lázeňským střediskem, měla za sebou již dlouhou historii. První zmínky o ní nacházíme v soudních knihách města Kladska. Poměrně brzy, již v 16. století, prosluly zdejší minerální prameny. O jejich léčebném účinku a dobré chuti se zmiňoval kladský kronikář Aelurius.
Přelom v dějinách Polanice nastal v roce 1828, kdy se jejím majitelem stal kladský kupec Josef Gromls, jenž místa vývěru pramenů upravil, postavil malou kolonádu a dřevěný pavilon. Tím se z Polanice stalo skutečné lázeňské středisko. Z tehdejších pěti pramenů se využívaly dva nejvydatnější – pramen Josefův a Jiřího.
V roce 1873 lázně odkoupil vratislavský průmyslník Hoffmann. Chemické rozbory polanických vod, jež nechal udělat, potvrdily, že se vyrovnají vodám dusznickým a dokonce je v mnohém předčí. Od roku 1875 postupně vzrůstal počet zdejších pacientů. Léčba trvala 4 až 6 týdnů, během kterých se předepisovaly minerální koupele a pitná kúra.
Od roku 1904 je využíván také pramen Wielka Pieniawa. Objevení dalších pramenů a založení podniku Správa lázní Polanice významně ovlivnilo následný rozvoj města. Vznikl plán výstavby komfortního lázeňského domu s moderním vodoléčebným provozem, parkem a penzióny. V létě 1906 byla ukončena realizace jeho první části. 20. června byl lázeňský dům spolu s parkem zprovozněn a následujícího dne se v celém areálu rozsvítilo elektrické osvětlení. Do roku 1910 vyrostlo v okolí 50 nových penziónů. Význam Polanice jako lázní neustále vzrůstal. V letech 1930-1939 se rozvoj města stabilizoval. Tehdy už byly polanické lázně známé a populární v celé Evropě. I dnes si toto místo udržuje svůj výjimečný charakter.
Dnešní je město se 7,5 tisíci obyvatel ležící v nadmořské výšce 380 až 410 metrů. Obklopuje ho nepříliš vysoká, zato však malebná a průmyslem neporušená část sudetského pohoří. Lázně jsou situovány v malebném údolí řeky Bystrzyce Dusznické. Díky výhodné geografické poloze tu panuje podhorské klima, pro které jsou charakteristické mírné zimy a poměrně teplá, slunečná léta. Unikátní geologické, klimatické a přírodní podmínky byly jedním z důvodů vyhlášení Národního parku Stolové hory, jenž se rozprostírá na území obcí bezprostředně sousedících s Polanicí. Hlavní předností, které Polanica vděčí za svůj lázeňský charakter, je množství zdejších minerálních pramenů. Město má tradiční urbanistické řešení s hustou zástavbou. Je to město bez náměstí, bez zřetelně vyznačeného centra, avšak jeho značná část leží v parku. Také všechny lázeňské objekty jsou umístěny v lázeňském parku, v němž se kromě domácích rostlinných druhů nachází i mnoho zástupců exotické flóry a originálních záhonů tvořících nádherné květinové koberce. V parku nejdeme přírodně léčebný ústav, halu k pití léčivých vod, lázeňské divadlo a koncertní sál. V části města ležící mimo park jsou četné kavárny, penzióny, rekreační plochy a krytý i venkovní bazén. Okolím města vedou zajímavé vycházkové trasy.
